LÉČEBNÉ LÁZNĚ BOHDANEČ
HISTORIE LÁZNÍ
Založení lázní
Se vznikem lázní je nepochybně spjato jméno bohdanečského rodáka Jana Veselého, který byl v 90. letech 19. století nájemcem rybničního hospodářství pardubického velkostatku a předsedou Vodního družstva pro regulaci Rajského potoka. Účelem družstva bylo odvodnit luka a upravit povodí Rajského potoka tak, aby se snížila vlhkost v městečku Bohdaneč. Právě tady se zrodila myšlenka na lázně.
Jan Veselý věděl, že Rajský potok protéká vesnicí Libišany, kde má jeho otec pronajatá rozsáhlá luka a odkud si zájemci za mírný poplatek odvážejí rašelinu na topení. Na myšlenku použít rašelinu k léčebným účelům přivedli Veselého jeho přátelé.
Rašelinná ložiska se rozkládají na ploše 42 ha v několikametrové vrstvě. Stáří rašeliny se dnes odhaduje na 4 000 let, je tedy velmi stará a nikoli povrchová a nově utvořená. Jan Veselý nechal přezkoumat hodnotu rašeliny ve Vídni a nechal se inspirovat názorem Ing. Františka Šantrůčka z Prahy, který doporučil její využití k léčbě a to kvůli jejím ideálním vlastnostem. Po usušení je totiž lehká, bez hliněných příměsků, běžných u jiných rašelin, schopná dlouho udržet stejnoměrnou teplotu.
První lázeňská sezóna byla zahájena v srpnu 1897 v prostorných vzdušných místnostech bývalého lihovaru. Tam se upravila lázeňská budova se strojovnou, třemi kabinami pro muže, odpočívárnou pro 15 pacientů a bazénem. Na protější straně byly 4 kabiny pro ženy, vybavené dřevěnými vanami a místností k odpočinku a zábalům po slatinných koupelích.
K léčení revmatických chorob, dny i jiných onemocnění sloužily slatinné lázně, masáže a dieta. Hlavní léčebnou procedurou byly slatinné koupele.
Dodnes můžeme spatřit uprostřed lázní starý, cihlový a poměrně vysoký komín, který je jako jediný pozůstatkem prvního lázeňského domu.
Již po čtyřech letech existence lázní se ukázalo, že Jan Veselý není schopen splácet své dluhy, které mu vznikly se založením lázní. V roce 1906 byl nucen v dražbě prodat lázně Občanské záložně. Finanční instituce vedla lázně vzorně, rozvoji lázní však nevěnovala příliš velkou pozornost.
V roce 1911 kupuje lázně obec Bohdaneč, tedy v době, kdy starostou obce je bratr zakladatele František Veselý.
Obecní lázně
Tímto se otvírá nová kapitola v dějinách lázní, neboť jejich koupí se vykonalo dílo, jehož dosah nám dotvrzuje současnost. V roce 1913 byl do provozu uveden nově vystavěný pavilon Gočár – objekt dlouhý 62 m a široký 17,6 m. Přízemí s předsunutou krytou kolonádou bylo určeno k umístění všech zařízení souvisejících s léčením rašelinou. V poschodí čekalo na pacienty celkem 28 pokojů, z nichž 4 rohové byly větší. Do všech pokojů byla zavedena teplá a studená voda a elektřina, budova měla telefon a ústřední vytápění. Postavení této lázeňské budovy přispělo k vyšší návštěvnosti.
V roce 1913 byly v zákoutí parku zřízeny sluneční a vzdušné lázně. V tomtéž roce začala firma Artesia z Prahy s vrtem artéské studny. 28. března 1914 vyrazil mocný proud vody do výše 15 m, z hloubky 347,5 m pod tlakem 2 atm. o teplotě 21 °c s železito-alkalickou vodou.
Dokud byly lázně v majetku obce, docházelo k rozkvětu, rozšiřování a zvyšovala se návštěvnost. Avšak po první světové válce nemělo městečko dostatečné finanční prostředky, a tak v roce 1919 obec prodává lázně nově utvořené akciové společnosti – Slatinné lázně v Bohdanči u Pardubic a.s. Akciová společnost neměla dlouhého trvání a nedošlo ani k žádným převratným změnám.
V roce 1922 dochází k opětovnému prodeji lázní, jejich majitelem se stává Ministerstvo veřejných prací, tedy Československý stát.
Státní lázně
Po změně majitele návštěvnost značně vzrostla. Gočárův pavilon byl zvýšen o další poschodí, bylo zřízeno koupaliště a bazén. Původní lázeňská budova již nevyhovovala. Bylo potřeba postavit novou, moderní a zvyšujícím se požadavkům vyhovující lázeňskou budovu.
V roce 1928 byl položen základní kámen, budova se stavěla za starou lázeňskou budovou, před dokončením demolovanou – zbyl jen komín. V květnu roku 1930 byl slavnostně otevřen Jubilejní palác. Obě hlavní lázeňské budovy byly spojeny zasklenou kolonádou v roce 1940.
Stavba dalšího objektu byla zahájena v roce 1939 (dnes léčebný pavilon Langer), který však byl uveden do provozu teprve v roce 1947. V dubnu 1941 obsadili lázně Němci, kteří zde setrvali až do roku 1945. Po dobu okupace fungovala zařízení pod hlavičkou Kuratoria slatinných lázní v Bohdanči.
Léčebné lázně po válce
Radost ze svobody, nadšení lidí a jejich obětavost se zasloužily o to, že ještě v roce 1945 byly lázně zprovozněny. Léčba probíhala v nouzově upravených lázeňských budovách. V této době podléhaly lázně Ministerstvu průmyslu, v roce 1948 se jejich řízení ujala Ústřední národní pojišťovna, která je předala na jaře 1953 Revolučnímu odborovému hnutí. To je obhospodařovalo do 1. ledna 1957, kdy byly převzaty Československým státem jako státní lázně se samostatným ředitelstvím.
Přes tyto časté změny se podařilo v roce 1959 prodloužit ústřední topení do všech kolonád, do restaurace a jídelen, v roce 1961 zrekonstruovat pokoje v Gočárově pavilonu a zavést rozhlas. O tři roky později byl upraven vstup do lázní a recepční prostor. Bohdaneč získal statut lázeňského místa v roce 1963.
V roce 1971 se začal realizovat náročný projekt rozšíření lázeňského areálu. Jednalo se především o přístavbu Jubilejního pavilonu. Rozhodnutí o stavbě na základě nových projektů bylo sice vydáno již v roce 1961, avšak teprve s odstupem 11 let se podařilo stavbu zahájit. Hrubá stavba byla dokončena a předána v listopadu 1975. Lázně získaly 104 lůžka v moderně vybavených pokojích. V té době byla také dokončena moderně zařízená lázeňská jídelna s několika prostornými sály a moderní rozsáhlou kuchyní i pomocnými místnostmi. V roce 1977 se započalo s přestavbou původní části Jubilejního pavilonu, provoz byl zahájen v roce 1979.
Počet lůžek v lázních v roce 1973 byl 310, roku 1980 již 422. A zatím co se v roce 1971 léčily v lázních 1 993 osoby, v roce 1979 to bylo již 4 610, a o rok později v roce 1980 dokonce 6 445.
